Norma EN 167 – Optické zkoušky ochranných brýlí
Norma EN 167 specifikuje metody testování optických vlastností zorníků ochranných brýlí, které jsou určeny pro použití v průmyslovém nebo laboratorním prostředí.
Cílem těchto zkoušek je ověřit, že brýle poskytují čistý a nezkreslený výhled a neohrožují zrakovou pohodu uživatele.
Ačkoli se jedná o doplňkovou normu k EN 166, výsledky testů podle EN 167 přímo ovlivňují zařazení brýlí do určité optické třídy (1–3), která určuje, jak jsou vhodné pro dlouhodobé nošení.
Oblasti zkoušek podle EN 167:
Refrakční síla:
Měří se, zda zorníky způsobují nežádoucí lom světla, který by mohl vést k namáhání očí nebo bolestem hlavy.
Přílišná refrakce znamená, že brýle nejsou vhodné pro delší použití.
Astigmatismus:
Testuje se, zda zorník nemá nestejné zakřivení, které by způsobovalo deformaci obrazu.
Kvalitní zorníky musí mít astigmatismus pod stanovenou hranicí.
Propustnost a rozptyl světla:
Důležitý test pro zajištění, že světlo prochází zorníkem rovnoměrně a bez rušivého rozptylu.
Pokud dochází k rozptýlení, může být vidění mlhavé nebo neostré.
Zkreslení a vizuální přesnost:
Zkoumá se, zda obraz při pohledu přes brýle zůstává geometricky přesný a bez deformací (například zakřivení rovných linií).
Kolmost optické osy:
Ověřuje se, že optická osa je správně vycentrována vůči oku. Nesprávně nastavená osa může způsobit únavu zraku.
Význam pro praxi
Norma EN 167 pomáhá určit, jaký typ brýlí je vhodný pro danou profesní činnost. Například:
- Optická třída 1: Vhodná pro trvalé nošení (např. laboratoře, precizní montáž)
- Optická třída 2: Pro příležitostné použití
- Optická třída 3: Pouze krátkodobé použití
Brýle, které nevyhoví testům podle EN 167, mohou způsobit únavu zraku, bolesti hlavy nebo chybné vnímání prostoru.
Norma tak hraje zásadní roli při výběru kvalitních ochranných brýlí nejen z hlediska bezpečnosti, ale i komfortu uživatele.